Letos jsme se rozhodli slavit Silvára stejně jako vloni na Vysočině v obci Krásné. Výlet jsme protáhli na 5 dnů (jak kdo) takže nás čekaly 4 pestré kocoviny.
Středa 29.12.2010
První účastníci zájezdu se sletěli ve Slatině a kolem dvanácté se šlo nakoupit do Alberta. Z Alberta se razilo do Makra, kde se Davidovu autíčku stala nepříjemná věc. Jeho už tak krásně ladivý zvuk výfuku dostal ještě větší grády, protože se tak trochu rozpojil. Dave tak na parkovišti před Makrem volal Suchecovi, aby mu výfuk aspoň jako provizorku zadrátoval. Mezitím než dojel Suchec, jsme se my ostatní vydali nakoupit. Když už jsme všechny věci měli, jelo se výfuk pořádně zafixovat k Suchecovi do práce. Naš odjezd se díky těmto patáliím solidně odložil, a tak jsme si řekli, že už počkáme i na Zdenála. Místo v 1 jsme vyráželi skoro ve 4 protože měl aji Zdenál lehčí zpoždění.
V sestavě: Indian, Dave, Lucka, Zdenál, Dáša, Michal, Kozi jsme tak konečně vyráželi do cílové stanice. Cesta byla solidně únavná, takže všem řidičům padaly hlavy. Hned jak jsme se ocitli na Vysočině, cesta začala být pokrytá lehčí vrstvou sněhu a pořádnou námrazou. S tím se ale všechna auta vypořádala a po lehčím bloudění jsme se nakonec do cíle v pohodě dostali.
Solidní znejištění jsme zažili, když se nedalo dovolat majitelovi chaty Bořkovi. Po pěti pokusech o hlasové spojení následovala menší panika, protože nikdo nevěděl, že jsme na místě, a proto jsme se nemohli dostat do chaty. Nakonec po půlhodině pokusů mně byl telefon zvednut a když se majitel divil, jaktože jsme přijeli už dneska, málem mně praskla cévka. Za další půlhodinu poslal místo sebe manželku, která nás vpustila do chaty. Čekání bylo nic moc při teplotě -17°C a tak muselo jet topení ve všech autech naplno. pozn. ve všech autech, kde to šlo :)
Po tom, co jsme se dostali do chaty nám spadla brada podruhé. V chatě byl nehoráznej bordel, skoro žádný nádobí a vůbec žádný kastroly. O tom že nebylo slíbený pivo ani nemluvím. Celou další asi hodinu jsme ještě soptili z nasranosti, ale jak se otevřela první flaška a začal se hrát Macháček, zase bylo vše v klidu. To, že nebylo pivo se hodilo Michalovi s Dášou, kteří odšroubovali svůj pětilitrovej demižonek bílýho a s pomocí unikátních metrových brček si ho nalívali do hlavy. Já bohužel tolik vína neměl, tak jsem si slámku zapíchl do zelené. Macháček byl standartně rozbíjející, ale ne až tak extrémě jako v předchozích letech. Šlo taky teprve o první noc. Všichni jsme byli příjemně nakřáplí a po tom co padly 2l zelené, 1l Magistra a asi 3l vína lidi postupně odpadávali. Nakonec jsem zbil jen já nasračky a noc ukončil ve 3 hodiny ranní.
Čtvrtek 30.12.2010
Tento den se vstávalo kolem desáté a hned se muselo řešit co s pivem. Problém rozlouskl příchozí Bořek, který nabídl Zdenálovi, aby pro pivo zajel s ním. Po svém příjezdu nám alespoň dovezl nějaký to nádobí a onen vytoužený kastrol smrděl po psím žrádle. Takže nastala další vlna nasranosti. Kozi s Michalem pak zajeli koupit pořádný kastroly a zároveň i nějakou tu doplňkovou pyrotechniku. Zdenál se s poličským pivkem vrátil asi hoďku po svém odjezdu. Sotva přijel Zdenál, z mlhy se vynořil Kolouch, a tak jsme byli až na Duška všichni kompletní. Než si to všechno sedlo, my s Kozim jsme se chopili vařečky a začali kuchtit slibovaný oběd.
Mezitím co jsme připravovali opečený klobásy s vajcama, se začaly roztáčet první, výborně vychlazený jedenáctky. Hned jak jsme (je vomrdali) se nažrali, musel nastat klid, aby všichni mohli pohodlně vytrávit a k tomu klidu jsme pustili kultovní Pelíšky. Byla to náhrada za Mrazíka. Po Pelíškách přišel ještě větší klid a lehký spánek.
Jak jsme se vzbudili, na všechny přišel hlad a s Kozim jsme si řekli, že by nebyl špatnej nápad se trošku před večerním pitím promastit. Tak jsme začali smažit topinky s ďábelskou pomazánkou a ještě ďábelštějším česnekem. První testovací várku dostal Michal, kterej se při jezení potil až na prdeli. Potom následovali várky i pro ostatní. Za zmínku snad už stojí jen topinka s wasabi, kterou jsme připravili pro Koloucha. Jedinej, kdo naše pekelný jídlo nerozdýchal byl Dave, kterej si šel hned lehnout a celou noc jenom blil a sral. Dodnes je velkou záhadou z čeho to tak mohlo být.
K Davovi se však přidali aji Lucka, Dáša a Kolo, a tak bylo na nás ostatních, aby se udržoval život večera. Zahájili jsme večer her. Dokud byli všichni jakš takš střízliví, hrála se Věž. Hned první hrou jsme překonali náš dosavadní rekord. Tuším, že se nám povedlo nějakých 32 pater. Všechno máme navideované i vyfocené, takže důkazy jsou. U Věže se ale pilo málo, proto se muselo přejít na tradiční alko hru Bridge. Hudba hrála naplno, chlastu bylo víc než dost a nálada byla super. Tento večer se protáhl do páté hodiny ranní.
31.12.2010 - Silvestr
Davovi se pořád neudělalo líp, a tak většinu dne ležel. Jedinou další náplní jeho dne bylo kromě ležení taky zvracení šťáv, sraní hovínek a někdy to dokonce zkombinoval tak, že zvracel hovínka. Dnešní obědovou službu měli ZMDi. Dáša začala připravovat česnečku a Michal se Zdenálem krájeli brambory a ostatní ingredience. Polívka se povedla a pak začal línej půlden. Nikomu se nic nechtělo a jen jsme se váleli. Kozimu byl na přání osmažen první řízek a hned po jeho zpracování byl připraven na zpáteční cestu do Brna.
Na řízky se čekalo o něco dýl, všechny potřebné ingredience totiž nebyly k dispozici. Muselo se proto vyrazit do Poličky. Cestu absolvovali Zdenál s Michalem. V Poličce už zrovna počkali na Duška, kterýmu jely nahovno spoje a do Krasného by se nijak rozumně dostat nemohl.
V chatě jsme tak zůstali jen ležící Dave a já, Kolo, Dáša a Lucka. Byla celkem nuda a každej chtěl něco hrát, jenže byl zároveň tak línej, že nic hrát nechtěl. Ze začátku jsme se zabavovali hrou Město, jméno, zvíře, pes, klouby, kop s otočkou, kladina. Po vyčerpání všech možných písmenek jsme si začali házet s vajíčkama. Byla celkem prdel rozbíjet po celé místnosti vajca. To uklízení už však bylo horší.
Těsně předtím než borci dovezli Duška jsem si dal panáčka Absintha a můj večer se začal ubírat nesprávným směrem. Dušin dojel v hodně dobré náladě a bylo očividný, že se chce pořádně a hlavně co nejdřív vožrat. Myslím si, že se mu to povedlo. Do nějakých desíti, možná jedenácti hodin byl ještě klid. Rozpíjet se to začlo až pak. Všechno to tak nějak začalo parádní věcí s názvem Hlavy dohromady, kdy se do půllitru nalije solidní panák Absintha a zbytek se vyplní energeťákama. To vše se pak naex vypije ve více lidech pomocí slámek. Tento drink s každým udělal svoje a Zdenál, Michal a Dušin začali být solidně šrot. Lucka ale určitě taky nepatřila k těm střízlivějším a se Zdenálem dávali fight se slámkama a pak taky zvedačku alá Hříšný tanec. Kolo se ještě chopil kytary a dobře hrál. Dobře.
To ale ještě pořád nebylo dvanáct. Na čas se celkem zapomínalo a oslavu novýho roku ve venkovním prostředí jsme stihli tak tak. Házeli jsme po sobě petardy, Zdenál Davovi propálil botu a všichni se těšili bujarým oslavám.
Když jsme došli dovnitř, chtěli jsme ještě posledníma dvěma patardama odpálit vajíčko, to nám ale spadlo a na zemi zůstalo rozkydlý až do doby odjezdu. S Luckou jsme se pak solidně zkropili šampáněm a vzhledem k tomu, že jsme byli durchen durch mokří, museli jsme dat každej sprchu. Posléze nastaly další souboje se slámkama a nálada byla na dobrým bodě. O tu se staral hlavně Zdenál svým vožralým ksichtem a Duškovi se dalo taky dobře vysmát. Kytara ještě pořád jela a my jsme tak mohli zaslechnout všechny naše oblíbený kytarovky jako je Guantanamo nebo Čízci jednou zaklepou na pekelnou bránu. Pičoviny se ještě dělali po celej zbytek večera, ti nejvíc opilí se ale odkráčeli vyspat.
Jeden moudrý chlapec pak navrhl, že by nebylo od věci se trochu zkouřit. Všichni tak učinili a kromě zvuků reggae byl slyšet už jen stupidní marihuanový smích. Těžko řict v kolik se šlo spat, ale nějak extra pozdě to určitě nebylo.
1.1.2011
Většina z nás se tento ted vzbudila s nepříjemnou kocovinou už asi v 11 dopoledne. Než se všichni vytrousili z postelí, Lucka s Davem začali vařit jídlo. Na pořadu dne byly špagety s omáčkou. Chvilku po tom, co se sami najedli si sbalili věci a odjeli do Brna. Davovi totiž nebylo pořád moc dobře a bez chlastu si to tam prostě představit nikdo z nás nemůže.
Po jídle přišel na řadu předepsaný klid a ke klidu se promítaly Sněženky a machři. Ještě než film skončil nám Kozi svým příjezdem přichystal parádní překvapení. Když film skončil, tak jsme všici kromě Zdenála a Dušina vyrazili na sníh. Každej jsme si v chatě nebo jejím okolí našli věci na kterých se dá jezdit a tak se mohlo vyrazil. Jako nejlepší místo ke sjezdu nám přišel zhruba sedmdesátistupňovej svah vedoucí přes dvě silnice. Všechny naše prostředky z tohoto kopečku jezdily dobře a prdel jsme si určitě užili. Po pár sjezdech jsme dali ještě správnou koulovačku a pak už utahaní razili směr chata.
Vzbudili jsme ty dva ptáky a chystali se na další náročnej večer. Dali jsme proto Hlavy dohromady, aby nebyla nuda a partička bridge měla nějaký grády. Zúčastnili jsme se všichni a pilo se pilo. Duško dostával asi nejvíc zabrat při svých rekordních prohrách, ale většina z nás si kromě trestných panáků stíhala dávat aji panáky dobrovolný. Kozi se statečně chopil Absintha a po hodině už bylo poznat co pil. Byl totálka na šrot a ještě se u stolu vydržel asi 2 hodiny kolíbat. Michal s Dášou si otevřeli ještě jednu pětilitrovku červenýho a s pomocí brček opět sosali. Kozi se ještě šel vychcat z okna, dokonce se i pokusil účastnit Věže. U ní už ale usínal a spánek pro něj byl vysvobozením. Na Věž se vytáhla slatinská slivovica a prohra ve hře už byla tvrdě trestaná. Pro toho kdo věz shodí 2 panáky, pro všechny ostatní po jednom.
Hráli se jen dvě hry, pak se šlo pařit na 90's a chlastali jsme vše co se dalo. K chlastání patří i výmýšlení pičovin a tento večer o ně rozhodně nebyla nouze. Všechno začalo řvaním na kečup, pak to pokračovalo zavíráním se v ledničce a vrcholilo to rozthaným hořícím tričkem. většina věcí byl Kolův nápad. To už jsme byli solidně našrot a tráva kteoru Duško balil tomu moc taky nepomohla. Zrovna když jsme se chystali skončit, Dáša se začala rozjíždět a ještě se jí podařilo nás dvakrát vytáhnout z postele. Nakonec s Dášou vydržel už akorát Michal a v kolik se šlo spát je záhadou. Já jen vím, že jsem v půlce noci musel opustit první spací místnost kvůli Michalovu 120ti decibellovýmu chrápání.
2.1.2011
Vzbudili jsme se, zkusili něco uklidit a odjeli jsme.
Fakt se nic pořádnýho nestalo, takže se mně to nechce nijak dopodrobna rozepisovat. Su rád, že jsem vůbec sesmolil ten blaf doteď.
Datum: 29.12.2010 - 2.1.2011
:Indian
Zde hledá
Nice!